,,Pérák'' z roku 1951

     Úplnou náhodou jsem si jednou takhle povídal s jedním starším pánem ve svém již bývalém zaměstnání o starých motorkách a časech minulých. Při tomto povídání se mi úplně náhodně zmínil, že předtím, než odcházel na vojnu, což bylo někdy kolem roku 1988, rozebral svou Jawu Péráka 250 a uložil ho na půdu (prý motorka v garáži tehda jeho rodičům překážela a nebylo pro ni jinde místo a zároveň mu bylo líto ji prodat). Za velkou kuriozitu zde považuji to, že od jeho návratu z vojny zpět domů pravidelně navštěvoval půdu dvakrát až třikrát do roka proto, aby olejem prostříkl píst a prošlápl motor, díky čemuž nezatuhnul. Při poslechu tohoto příběhu, jsem začal  přemýšlet o tom, jaké by to bylo parádní si ho poskládat a znovu mu po letech vrátit život. Tuto myšlenku jsem však neměl pouze já, ale také starší pán, který celou tu dobu zvažoval, že až najde volnou chvíli, snese díly z půdy a poskládá ho, jenže od roku 1988 je to více jak 35 let, od doby, než ho rozebral a na půdu uskladnil. Dle jeho slov by na půdě pravděpodobně Pérák ještě dlouho zůstal, kdybych o něj neprojevil zájem. Po pár měsících na to, jsme se nakonec na koupi v lednu roku 2023 domluvili, protože pán viděl, jaký vřelý vztah k motocyklům chovám a že nejsem překupník, co by hned motocykl se ziskem prodal, proto ho i potěšilo, že tuto Jawičku bude mít v rukou někdo, kdo se motocyklům s láskou věnuje a život tak Pérákovi po mnohaletém odpočinku na půdě vrátí.

Čísla rámu a motoru

     Vzhledem k číslování motocyklu, tedy 11-69XXX mohu dle dostupných pramenů určit, že motocykl byl vyroben zhruba někdy v druhé polovině roku 1950. Lze to určit podle tabulky zveřejněné v jedné z knih p. Libora Marčíka, která dokumentuje rozsah výrobních čísel motocyklů rozdělených do jednotlivých let - původní zdroj tohoto číslování je samozřejmě archiv továrny Jawa. Dle dochovaných informací lze vyčíst, že továrna používala ,,zbrojovkové'' štítky ještě i na verzích Péraka se zlidovělým označením ,,komunista''. Značení některých motocyklů novým rokem výroby bylo zejména z důvodu, že si výroba jimi vylepšovala normy, které ji komunistický režim svým plánováním výroby zadával. Lze to snadno určit také z poznatků jiných dochovaných Péráků, které měly čísla rámů a motorů číselně dále (11-71XXX, 11-72XXX) a vyražený rok na štítku stál 1950. Motocykly, které měly ,,dřívější'' číslo rámu, ale již rok 1951 byly pochopitelně uschovány někde ,,bokem'' od zraku tehdy panujícího režimu.

Pérák, o kterém vám zde píši, byl expedován ze závodu v Brodcích nad Sázavou v sobotu 13. ledna roku 1951. První registrace motocyklu proběhla ve středu 7. února v roce 1951. Níže je k vidění souhrn všech dochovaných dokumentů k motocyklu. Dle mých informací zde chybí snad jen záruční list a faktura z továrny.

     Postupným zjišťováním kompletnosti motocyklu se v podstatě až na pár drobností zachoval naprosto kompletní a v dobré kondici i navzdory tomu, že vše nasvědčuje častému, dennímu používání. Jedna z těch důležitějších věcí, která chyběla, bylo přední světlo (původní se nedochovalo a někdo jej nahradil kývačkovým). Další v pořadí byl kryt karburátoru, který jsem později sehnal. Bakelitový kryt spínací skříňky jsem byl nucen vyměnit za nový (původní byl prasklý u spodního okraje, v místě kde se kryt dotahuje jedním šroubkem). Z důvodu časového opotřebení jsem samozřejmě musel také koupit některé gumové díly (soudečky řídítek, návlečky stupaček, pneumatiky apod.). Díky velice příznivým skladovacím podmínkám nebyl motocykl nikterak zrezivělý, až na drobnou korozi bateriového kastlíku a konce blatníků, což je vzhledem ke stáří naprosto pochopitelné. Kupříkladu vnitřek palivové nádrže se dochoval úplně krásný, stejně tak i palivový kohout se sítkem (viz. foto níže). Celkově tedy až na trochu sluncem vybledlou barvu motocyklu a drobné oděrky z předešlého provozu se vše dochovalo v krásné patině. Souhrnně řečeno, bylo potřeba mít vše, jednak pro bezproblémový a originální provoz, a nechat provést profesionální generální opravu motoru včetně napojení nové elektroinstalace. Osobně si potrpím na zachování celkové původnosti, tudíž jsem rozhodně neměl v plánu dávat bezkontaktní zapalování nebo provádět na tomto stroji jakékoliv úpravy. V tomto směru mám také nesmírnou radost, že se mi podařilo získat uloženkový, nikdy nepoužitý ,,zbrojovkový'' tachometr vyrobený firmou Technometra (viz. foto níže). Tudíž se motocykl oživil z celkově českých a originálních (uloženkových dílů) a povím Vám, není to v dnešní době úplně levná záležitost. 

Linkování

     Velkou zajímavostí na tomto stroji jsou linky. Kromě těch, které se aplikovaly na všechny sériové motocykly (linky na blatnících, na kastlících, na obvodových stranách nádrže a vybarveného znaku v nádrži) se na tomto stroji vyskytují řekněme doplňkové, které nikdo dosud na jiném motocyklu neviděl. Na obrázcích můžete vidět jakýsi tvar ,,fajfky'', alespoň tedy jsem si to tak nazval. Dle foto a stínování lze zjistit, že se opravdu jedná o stejně staré linky. Další zvláštností je, že nádrž nemá linky na obou stranách postranního obvodu nádrže. Konzultoval jsem toto vše s několika historiky i odborníky, mohlo jít o dobovou úpravu, kterou si některý ze zaměstnanců Jawy prostě přimaloval. Mně osobně to přijde jako pěkná a nevšední zajímavost. 

Barva

     Motocykl za několik desítek let vybledl. Je tomu tak především proto, že Jawa řešila v padesátých letech také potíže s blednutím barvy. Barvy byly dvojí výroby - typ Tupra vyráběla firma Thurm & Beschke. Tato firma byla založena roku 1901 jako akciová společnost pro výrobu průmyslových laků. Když v roce 1935 vyhořela, rozhodl Ing. Janeček, aby Jawa vyráběla i barvu svou a mohla se v tomto ohledu spolehnout hlavně na svou výrobu. Tímto typem byl typ Jalak. Tato barva během pár let oproti Tupře tmavla - viz. níže (ukázka knihy Naše motocykly - VI.). [1]

Již při prvotní myšlence o oživení tohoto stroje jsem neměl v úmyslu řešit nový lak a všechny díly nově chromovat. Dle mého názoru bych v takovém případě zničil charakter a potenciál, který tento motocykl již po desetiletí měl a také mít i nadále bude. Rozhodl jsem se tedy pro celkovou patinovou renovaci včetně precizní GO motoru, elektrické výstroje i s repasí původního zapalování. Chtěl jsem, aby motocykl byl po všech stránkách originální do posledního šroubku stejně tak, jako když tenkrát opustil bránu expedice v Brodcích. 

Nesmím opomenout zde vychválit práci pana Miroslava Fischera z okresu Semily v Libereckém kraji, protože díky jeho znalostem a schopnostem se tak celá ,,oživovací'' renovace skvěle vydařila!

Video je možné spustit ve Full HD kvalitě.

[1] MARČÍK, Libor. Naše motocykly: Jawa, 1929-1954. VI. díl. 2023. ISBN 978-80-11-03583-9.