Úplný počátek výroby

Jawa 250 typ 11 ,,Pérák''
1945-1954, v souvislé sérii 134 303 kusů [7]

   Tajný vývoj Péráka, jak již víme, probíhal v utajeně v dobách německé okupace na našem území během II. světové války. Osmého května druhá světová válka bezpodmínečnou kapitulací Německa a dodnes tento státní svátek slavíme jako Den vítězství. Pro Antonína Vitvara (tehdejšího obchodního zástupce a závodního jezdce značky) to znamenalo návrat do Nové Paky pro uschované prototypy. [1]

   Z děkovného dopisu psaným tehdejším ředitelem Dr. Freiem vyplývá, že se jednalo o tři kusy, což potvrzují i svědectví několika zaměstnanců z Nové Paky. Podle Vitvarova prvního poválečného telefonátu s Prahou, o kterém se píše v knize "Jawa půlstoletí práce a úspěchů" z roku 1978, šly do Jawy pouze dva: ,,Mohl jsem Freie uspokojit, že je vše v pořádku, dali jsme dohromady dva stroje a zakrátko byly u Praze." Evidenční výpisy prototypů vedou později třetí motocykl výrobního čísla P-250-14 v rukou pana Vitvara. [1]

Během války vznikla pod záštitou Jaroslava Freie u vedoucího konstrukce Vsevoloda Grečenka v Jozífově konstrukční skupině většina ze stovek výrobních výkresů. Záměrně se vše datovalo zpětně na roky 1940-1941, nicméně vše pocházelo především z posledního období války 1943-1945. Motocykl dostal několik tehdy moderních prvků - kryt reflektoru sdružený v jeden celek se zapouzdřením konců teleskopického odpružení, kryt karburátoru na motorovém bloku a řadící poloautomat čtyřrychlostní skříně, při kterém nebylo při změně rychlostních stupňů nebylo nutné vypínat spojku. [1]

Dokončení prototypů, výrobní výkresy, dokumentaci, organizaci hromadné výroby začali spolu se slučováním podniku prakticky okamžitě. V konstrukci tehdy pracovali kromě J. Jozífa například Turek, Rajchrt, Křivka, Mráz, Větvička a Šťastný. Motocykly přebarvené z vojenského maskování do civilního červeného odstínu procházely stále náročnými zatěžkávacími zkouškami. Vzhledem k tomu, že kniha prototypů nevede roku 1945 žádný nový stroj, probíhala do konce roku drobná vylepšení pouze na válečných prototypech. [1]

Výroba a následné testování však nešlo úplně hladce. Podle poznatků konstruktéra J. Křivky, museli pro sériovou výrobu vychytat mnoho nedostatků, především vyskakování převodových stupňů. Kromě motocyklu bylo nutné sestrojit a rozkreslit výrobní pomůcky a strojní zařízení, z valné většiny objednané u brněnské Zbrojovky Brno a Zbrojovky Vsetín. Motocykl získal státní prioritu, dozorem nad dodávkami byl pověřen Ing. Strnad, kterému pro nepřetržité urgence přidělil Frei asistenta. Prozíravě ke každému výrobnímu zařízení pořídili kopie, podle kterých mohly v nouzi vypomoci ostatní podniky. Jednou z významných kooperací měla být součinnost se strakonickou ČZ, která však od počátku evidentně vázla. [1] X

Začátkem roku výroba součástek pro 4000 motocyklů pomalu nabíhala. V průběhu roku vzniklo dalších 5 prototypů (dochovaná evidence v rozmezí čísel hovoří P-250-16 až P-250-20).  Tyto prototypy se dle dostupných archiválií zobrazily v knize vydané až v roce 1947, ještě s aretačními šrouby dělených řídítek v odlitku přímo zepředu, ve výrobní sérii více zespod a s černým ciferníkem tachometru Veigel [1] (Poznamenám, že tento tachometr se originálně montoval na Jawy 350 OHV a 250 Duplex-Blok, jenže měl příliš ostrý úhel sklonu vyústění pro bowden směrem k rámu motocyklu, respektive k masce, tudíž se v tomto místě dost namáhal a docela často bylo nutné bowden měnit). [1]

     Sedmého března roku 1946 se Jawa začlenila do koncernu Zbrojovka Brno, n.p. a definitivně tak přišla o svůj historický název ,,Zbrojovka Ing. Fr. Janeček, a.s.''. O sedm dní později, tedy 14. března 1946 proběhlo schválení vyráběného typu s prototypovým ,,Pérákem'' u Zemského národního výboru v Praze pod číslem 5423. Dne 21. května předkládala Jawa Hospodářské skupině průmyslu, železa a kovů výrobní program na rok 1947, ve které hodlala vyrobit astronomických 30300 motocyklů. Koncem roku se již drželi reálnějších čísel s prognózou na 1200 až 2000 motocyklů za měsíc. Československé závody kovodělné a strojírenské n.p., na to tenkrát reagovaly dopisem: ,,Oznamujeme vám, že výroba byla pojata do zákona č. 192 dvouletého plánu, a jste proto povinni v roce 1947 vyrobit 18850 motocyklů.''  [1]

      K rozpracovanému motocyklu měly Brodce nad Sázavou připravených 300 kusů dynam pro montáž. V Nuslích se těšilo na 100 téměř dokončených motorů, jenže scházely písty a kontaktnice. Další díly, která scházely pro výrobu, byly nádrže a blatníky, protože je závod v Brodcích nedodal včas pro nevhodný výrobní materiál. Podle pamětníků měli namísto hlubokotažených plechů k dispozici materiály slité z ocelí ze zbraní po Němcích. Výlisky nádrží se trhaly, blatníky nebylo možné správně tvarovat. Tohle také mohl být jeden z důvodů, proč se na prvních 500 nádrží nelisoval znak Jawa. Z důvodu těchto přešlapů se Jawa zakrátko pustila do své vlastní výroby, nicméně nedopadlo to příliš dobře. Co se týče blatníků, byly od vidění ,,vrásčité'' příčně, jelikož si tenkrát s tímto nelámali ani před zahájením lakování příliš hlavu, byly tak patrné již zmíněné příčné vrásky i pod finálním lakem. Dle údajů z knihy p. Libora Marčíka, se tento jev nacházel i na motocyklech mířících exportem do USA na přelomu let 1946/1947. Dalším poznatkem nepřílišné dokonalosti byla také maska reflektoru, která se stala pro ,,Péráka'' ikonicky známou dodnes, byla jednak výrobně náročná a poté se musela ručně opracovat a tudíž se vyskytovaly na motocyklech i nevybroušené sváry. [1]

     Sériová výroba se rozjela naplno až v srpnu 1946. V Brodcích toho roku v průběhu měsíce září zkompletovali pouze 85 motorek. Montáž probíhala na pojízdných ,,kozách'', které se pohybovaly po kolejnicích. V říjnu se vyrobilo 250 kusů a v listopadu dalších 500. Na prodeji motocyklů se také podílela nová státní organizace s označením ÚP-20 (Ústřední prodejna automobilů, motocyklů a traktorů). Tehdy sdružovala zhruba 20 největších zástupců. Na základě příchozích objednávek od většího počtu zájemců se čekalo již od jara. Antonín Vitvar evidoval přes 100 objednávek. Protože výroba nešla tak úplně hladce jak se počítalo, byli nuceni jim po téměř roce zálohy vracet (tehdy 1000,- Kčs). V prosinci se závod v Brodcích definitivně odpoutal od výroby automobilů a náhradních dílů na motocykly, proto se tehdy začalo montovat zhruba 40 motocyklů denně, což byl zhruba stejný počet jako za Ing. Janečka kolem roku 1933. [1]

Péráky pro armádu

O motocykly jevila zájem také armáda. Na základě objednávky tehdejšího Ministerstva národní obrany (dále MNO) z 11. listopadu 1946 požadovala armáda pro prvních pár měsíců roku 1947 dodání 500 péráků, jenže v prosinci ji zvedly o dalších 300 kousků. Tři z nich měly být podle dochovaných informací se zvláštní výbavou v objednávce a to následovně: jeden červený s tandemovým sedlem a brašnami, druhý v barvě khaki s brašnami, kanadou, padacím rámem, pohotovostním stojanem a pneumatikami 3.00-19. Třetí s pneumatikami 3.25-19 měl u zadního kola dvě plechové schránky, jinak se shodoval s druhým kusem. Zástupci MNO továrnu v prosinci navštívili s tím, že 85% zakázek bylo již hotovo a v rozpracovanosti bylo na 7000 motocyklů. [1]

Typ ,,Janeček''

(1360 kusů, uvedené konstrukční změny od výrobního čísla 11-00001 - 11-01360) [1]

[1] MARČÍK, Libor. Naše motocykly: Jawa, 1929-1954. VI. díl. 2023. Str. 636-652. ISBN 978-80-11-03583-9.
Foto prototypu na obrázku prvním - dostupný z: https://www.motomagazin.cz/photos.php?photo=photos/perak/legenda/foto11.jpg